Přestože koberec na čipy je až při výjezdu z chuchelského závodiště, po výstřelu vyletí špička balíku za zaváděcím vozidlem a čtyřkolkou tak, že se zvedla clona písku a já někde v druhé polovině barevného hada, viděla tak pět sedel nejbližších bikerů a jinak písčitou mlhu. S prachem mezi zuby, ale ještě s úsměvem, jak mě zachytil KT fotograf, vyjíždím na Radotínskou a zkouším jet, co to dá, ale nezlikvidovat se na začátku. Bude to náročné, hlavně na pitný režim (od Čermáka vím, že žádná pitná OS navíc se nekoná) a také bylo!!! Za každou krůpěj i třeba od dětí z vodních pistolek, jsme byli vděční.

Trať nebudu popisovat, všichni ji známe a těch pár náročnějších sjezdů by za sucha nemělo být nebezpečné, ale chyba lávky – někteří zahodí hlavu na trati a valí... Uvolněné kameny, písek, lesní prach a přejezd takového množství závodníků udělá své. Sanitky a záchranku potkávám a slyším až moc často... Příjemné jsou gejzíry vody od hasičů někde před velkým stoupákem, než se pojede do cíle a pro mne rozdíl váhy kola při tlačení na vrchol. Tam jsem předběhla osm kluků a jednu dívčinu.

Potom sjezd panelkou, singl, zase sjezd trochu vlevo jinak, než dříve (staveniště), pod nový most a sešup do tunýlku plného bahna po náby, za kterým je připraven fotogram, abych zachytil závodníky od bahna – netypické pro celou trat, když bylo takové sucho. A pak už upalovák po áčku na závodiště, objet ovál a cíl! Sláva, tam je i voda v kelímcích a cílová tabule hlásá, že jsem čtvrtá v kategorii. Stojí tam kamarádi a dojela i dívka z Liberce ze stoupáku. Gratuluje mi, dělám ale ksichty, že už mi ta bramborová nebaví. Chlapík od čipové technologie to slyší a říká, že třetí přijela tak do minuty přede mnou. No to je fakt pech, ale letos už potolikáté. Začalo to na Českém Ráji, kde jsem dojela v jedné vteřině se třetí, tak už jsem zvyklá...

Jdu si raději umýt kolo, sebe atd. Potkávám se s Luckou, chvíli povídáme, tradičně spěchá dom. Já se jdu ještě dopít, zůstávám na vyhlášení a tombolu – no zase nic. Potkávám se a povídám si s přáteli, teď už žádný spěch v tom parnu. Před šestou cvakám do Garmina adresu rodičů a navigace mě vyvádí z Chuchle rovnou směr Slivenec a dálnici na Karlovy Vary. Tam bych měla zítra jet další maratonek v CMT – Okolovarů. To bude síla, má být opět tropiko. Uvidím ráno...

  Fakta.

délka 53 km, převýšení 900 m

 Výsledky.

 Odkazy.

Web závodu.

Oficiální výsledky.